Původně jsem se do svojí novo-starý práce těšila. Chápejte, sice jsou tam lidi, co mě možná neuvidí rádi, ale mělo to být bez větší dřiny. Měla jsem jít někam, kde jsem znala jak práci, tak pravidla. Ale najednou zavolá šéfová a všechno je jinak. Jsem potřeba na jiný pozici, kde nebudu mít zdaleka tolik času na učení, kolik jsem chtěla. A to mě tak nějak dostává pod tlak. Já vím, že nikdy není nic tak jak si vysníme, nebo dokonce naplánujeme, ale v mým stavu naprosté neschopnosti myslet normálně, nebo se normálně chovat, je to trošku podpásovka.
Navíc mě zmáhá nervozita, že nevím, jestli zvládnu s rodinou oslavit Vánoce. Je mi jasný, že na Štědrý den doma nebudu, ale na to jsme už doma zvyklí. Když se pracuje, tak se hold musíme podřídit. Předčasné, naše, Vánoce, bych ale stihnout chtěla.
Sákra. Už zase cíťovatím.
Nepíšu dlouho, ale nechce se vám někomu udělat statistiku nejpoužívanějšího slovesa a citoslovce? Já mám totiž pocit, že sakra a cíťovatět jsou poslední dobou nejfrekventovanější.
Pac a pusu
Mír a slávu
P.S. Kdyby nějakýho blázna napadlo to počítat, tak nepočítejte moje tradiční rozloučení. To by bylo moc snadný
0 komentářů:
Okomentovat