Jsem poslední dobou moc holčičí. Řeším svojí váhu, to že na zimu přibírám, moc řeším jak vypadají moje vlasy a jestli nemám rozmazanou řasenku. Nad vším se dojímám, všechno mi příjde smutnější, všechno mi chybí, chtěla bych všechno hned a bez řečí, říkám ano když myslím ne, občas popírám svou upřímnost, abych někomu neublížila
Možná je to tím, že přichází ta zima, protože nejčastější si představuju přechod do svého "normálního" já vkročením do trávy bosou nohou. Hrozně mi chybí teplo a to, že jsem si kdykoliv mohla sednout s kytarou do lesa a békat jak jsem chtěla. Nikdo mě neslyšel, nikoho jsem nerušila. Dívat se na zelené stromy, občas si vzpomenout na mladá léta a vyrobit si panenku z lesní trávy.
Sakra pochopte někdo, že i přes to že mě baví péct, občas i uklízet, ale vůbec se mi nelíbí, e řeším to jak vypadám, nebo mě rozhodí sebemenší rejpnutí, byť je ze srandy.
Pak je další věc co mě hrozně rozčiluje. Překvapivě často mluvím o budoucnosti i přes to, že na to vůbec nemyslím. A až jednou budeme... Za pět let... Dámy, řekněte mi někdo. Jsme takhle blbě naprogramované, nebo jak to vlastně funguje?
Sakra! Sakra! Sakra! Nejsem těhotná ? Nevím na co mam chuť, ale pořád jí na něco mám, přibírám a jsem přecitlivělá. Sakra a teď do hlubin duše a diáře. Teoreticky to není možný. Ale co prakticky ? Sakra, sakra, sakra!
Tak to byla velká cesta do mojí duše a do mého svědomí. Možná podám informaci o dalším průběhu.
Pamatujete na moje Mooozky? Teď bych byla docela ráda, kdyby mi někdo kousek ukousnul.
0 komentářů:
Okomentovat