Zadarmo!

Dnes se mi při učení zasekla v hlavě myšlenka, která mi teď nedá spát. Tou myšlenkou je, že nejlepší věci jsou zadarmo. Ten do to řekl, nebo napsal poprvé, vážně věděl o čem mluví.  

Čím víc nad tím dumám, tím víc věcí co jsou zadarmo vymýšlím. Od nechutných romanťáren až po dost morbidní věci. Tak jsem se rozhodla je sepst, tak jak mi pod ruku přijdou. Nehodlám to dělit do nějakejch kategorií. Nikdy jsem nebyla moc organizační typ. Některý věci budou možná dost omšelý a ohraný ale patří to sem.

·         Kradená kytka nebo luční kvítí

·         Pít pivo ze skla

·         Dobře se vy*rat

·         Představovat si, jak hlava vašeho šéfa vybuchne

·         Plánovat s kamarády budoucnost, když ani nevíte, kolik piv si večer dáte

·         Ten moment, když sedíte někde na vysokým místě a jen koukáte

·         Moct snídat tři hodiny

·         Moct snídat tři hodiny v posteli

·         Úsměv

·         Objetí

·         Když se naprostá bezmoc změní v optimistickej „mamvpičismus“

·         Vymyslet nová slova

·         Odkládat nebo předávat povinnosti

·         Přeřeky

·         Drby (ty o nás samých)

·         Dát si horkou sprchu

·         Pozorovat děti a mít radost z jejich radosti (žádná pedofílie, nebo jiná úchylka)

·         Pocit, že kafe a cígo k sobě prostě patří

·         Úspěšně složená zkouška

·         Křičet na ulici v alkoholovém opojení

·         Někomu zlepšit den

·         Nesmyslně koukat do zdi

·         S klidným srdcem příjmout omluvu

·         Nesmyslné sny

·         Smyslné sny (víte co myslim ;))

·         Zjištění, že prohra neexistuje

·         Debaty o ničem

·         Fiktivní vesmíry, kamarádi a zvířata

Stoprocentně je toho víc a časem to možná doplním. Zároveň vím, že některý věci lze hodnotit tak, že za ně musíte něco dát, ale copak tahle chcete myslet celej život. Když máme něco zadarmo, máme z toho lepší pocit.

Nic. Pac a pusu

Tady je svět ještě v pořádku

"Ten rybářskej lístek jsem nenašla. Tak já jdu hledat dítě."

"No mohli bysme si zajezdit tady na TÝHLE loďce".... "Té slečně v prospektu bylo nedávno 14."

Ano, mnozí už vědí. Začala sezóna mojí letní práce (kterou kdyby jste nevěděli tak miluju). Nastal čas na čauko, mimoděk, floncání, hranolky a půl hoďky spánku před šichtou.
           A mě se jentak mimochodem vrátila zase chuť psát. Jo, jsem vystreslá ze zkoušek, ale když jste tady, tak nejde bejt v kuse ve stresu. A jo, jsou tu Pí. uč. který by jste prohodili oknem až by z nich cákala krev (ano s touto prací se pojí i spousta morbidních představ), chlápků který mě budou žádat o ruku, zažiju tak třicet vymyšlených románků se svými spolupracovníky, ale má to tu sakra své kouzlo.
          A nic není lepší, když se lidi vrací a vzpomenou si na vás a vy na ně. Nic se nevyrovná tomu jít po šestnácti hodinový směně na jednoho pořádně vychlazenýho Kozla a nic se nevyrovná tomu být tu.
          Já vím, že je to hloupý vůči Brnu, vůči příteli, rodině a podobně, ale tady jsem sakra doma. Má to svou celistvost. To opakování "Wie viel Nächte bitte." osmkrát do hodiny, když mají němci fojrtág je prostě něco, k čemu se můžete vrátit, něco co je jistý, něco co víte, že tu bude, i když se ostatní zhroutí.
         Taky že tu bude ta nepřeberná hromada lidí, na který nikdy nezapomenete, protože s vámi snášejí to nejhorší. Od zvracení, pocení krve až po vyhrožování žalobou. Budou tady aby se dohromady postavili vašim šéfům, když budete vědět, že vám fakt serou na hlavu.

V jaký to bylo reklamě? "Tady je svět ještě v pořádku. I když je to blázinec, každej má svý obranný mechanismy vůči stresu a vlastně nic v pořádku není. Ale ten lehce umravňovaný chaos je něco, co prostě chcete. Za každou cenu.

Nostalgický pac a trochu zmrdský pusu

Nemám slov, takže nebudu pojmenovávat ten článek ducha plně

Je tu nespočetně propírané téma. V tuhle chvíli dost kontroverzní a zase téma, které moje hlava nebere.

Protesty proti islámu a otevřená xenofobie. 

Já se pořád ptám proč. Proč máme všichni tak zakrytý oči? Proč zase (bohužel ještě pořád) házíme lidi do jednoho pytle na základě jedné, skoro až zanedbatelné podobnosti? 

Nebudu si tady hrát na kazatele, který vás bude přesvědčovat, ať si vytáhnete hlavy ze svých řití. To ne. Jen mám svůj názor a přijde mi záhodno se o něj podělit.

Vždycky jsem byla vychovávána tak, abych všechny tolerovala, protože každý jsme jiný, máme své klady a zápory. Byla jsem vychovávána tak, abych se snažila člověka poslouchat, než si ho dovolím odsoudit. Vychovala mě máma a pak jsem se vychovala sama.

Co se islámu a muslimů týče, držím se těchto pravidel. Proč bych je měla odsuzovat a zaškatulkovávat, jen proto že nějaká teroristická skupina se hlásí k islámu ? Co když člověk vypadající jako muslim, kterého potkám je atheista, budhista, hinduista, žid nebo křesťan ? I kdyby věřil v islám, tak jak můžu říct, že islám je špatný, dokud nezjistím jaká je perspektiva onoho člověka na jeho víru, kde spatřuje klady a zápory, proč v ní vlastně věří.?

Budeme dělat protesty, kde budeme srovnávat islám s nacismem! Proč ne? (Toto je ironická vložka, kdyby to někdo nepochopil.)

Celé mi to připadá, jakoby se skupina lidí sebrala a řekla si: "Už jsme si dlouho na nikom nevybili svoje osobní flustrace, co? Co takhle muslimové? Teď bylo nějakej pár  teroristickejch útoků v Televizních Novinách, tak proč ne?"

Nechápu kde je ta logika. Je tu nezaměstnanost, spoustu lidí bez domova, drogově závislí, černé trhy s drogami, s lidmi, s orgány a my se budeme pitvat v tom, že nebudeme jíst kebab, protože nám to řekl ten co je vlastně Čech jak poleno. Japonec.

Když jsem se nad tím zamýšlela, tak by mě zajímalo, kde se to v lidech bere. Rozpitvávat něco, co se ich skoro netýká. Vezměte si to. Kolik u nás žije muslimů? Podle mě je to titěrná a zanedbatelná menšina.

Ale už jsem se naštvala dost. Minimálně celý příští týden mezi lidi budu nosit zakryté vlasy. Moje forma tichého protestu. Tak jako veganství.

Pac a pusu