Tak jsem tu tak dlouho nebyla, že už jsem přeskočila třítisíce kliknutí. Tímto vám, mí přátelé z Ruska velmi děkuji.
Aby jsme shrnuli co se v mým životě stalo nového.
Stále žiju zdravě, až na to že nesportuju.
Už se daleko méně lituju co se učení týče, ale nejde říct, že bych se nestresovala.
Stává se ze mě latentní alkoholik a pořád přemýšlím, jestli dobrovolně nebo ne.
Objevuju novou hudbu. A zjistila jsem, že ať je jakákoliv, tak ve mě nechá nějakou emoci. A jakožto, někdy až přehnaně, emotivní člověk si to vážně moc užívám. Dost mě naplňuje poznání, že chci žít hudbou, s hudbou a že s ní chci i umřít.
Jsem daleko silnější než jsem si myslela.
Stále mě neomrzela moje krutá upřímnost, i když často mluvím a vypadám hloupě.
Potřebuju masáž zad. Minimálně dvakrát denně. Dobrovolník ?
A teď k něčemu méně plitkému (ano, tohle slovo teď používám dost často).
Poslední dobou přemýšlím, proč se sebou nemůžou být lidi spokojení. Jasně, každej máme nějakou špatnou vlastnost a chtěli bysme být morálně v pořádku, ale o tom teď nemluvím. Osobnost se musí rozvíjet.
Ale je tady totiž něco s čím se tu teď setkávám dost často. Jak si holky stěžují na to jak vypadají. Vlasy, nohy, zadek, křivej nos. No ták. Kdo chce žít ve světě problémů? Co je na tom špatnýho, dát si před spaním sušenku, když jste v pět hodin měli salát? Vůbec nic sakra!
Asi začnu dělat nějakej detailnější průzkum, proč že to řeší. Protože já vážně nevím. Váha ok. Když je někdo nemocnej a musí regulovat to kolik váží, to snad pochopí všichni, ale zbytek mi do hlavy nejde. Pokud nejde o zdraví, jde o prd.
A co je na tom, že se nenamaluju, když jdu s košem ? Představte si, že zvládnu jít i do školy, do hospody, na úřad, nebo do práce.
Mě vážně hlava nebere proč. Když vám kluk řekne, že jste po ránu krásné, tak to myslí vážně a nepotřebuje, aby jste běželi k zrcadlu a tam strávili hodinu, místo toho, aby jste se s ním objali v posteli.
Stejně tak jsem konsternovaná tím, kolik lidí řeší, co si o nich kdo myslí.
Vždyť jsme sami odpovědní za svoje činy, za to jak se oblečeme, za to komu co řekneme. Co si o nás bude myslet, je už jeho věc. Věci děláme s nějakým úmyslem. Ze svojí vnitřní potřeby. Ne aby jsme byli lepší v něčích očích ne ? Nebo jinak. Mělo by to tak být...
Chápu, že to může znít trochu jako óda na sobeckost, ale není to tak. Pokud uděláte nějaký dobrý skutek z vlastní pohnutky, tak většinou nečekáte, že se seběhne řada obdivovatelů a budou vám poklonkovat. Možná budete čekat, že byť o málo, tak změníte něčí život k lepšímu.
Zase. V tom ideálním případě.
Jak na to koukám, tak dneska to bude asi obsáhleší.
Protože toho mám v hlavě ještě víc.
Nechápu, co je to za populaci kluků. To jsou vážně všichni tak zkažení porno průmyslem ? Mám pocit, že většině případů úplně odpadlo takový nějaký dobývání. Ne že bych tesknila po růžích a bonboniérách, to už jste snad pochopili, ale tak nezakrytě až vulgárně? Za co ? Co jsem komu udělala, že mě společnost tak trestá ? "No jo, ale to že máš přítele (místo přítele si doplňte jakýkoliv důvod, který může mít žena k odmítnutí) ještě není nemoc." To mají holky všem říkat, že mají sifilis, jen aby je nechaly, když nechtějí ?
Nebo ještě nastává jedna hypotéza. To už jsou jen ty slečny, který hned kývnou, že to mužská populace bere jako pravidlo ?
Trochu smutné, ale víte jak.
Ventilovat se musí.
Co už.
Pac a pusu
Aby jsme shrnuli co se v mým životě stalo nového.
Stále žiju zdravě, až na to že nesportuju.
Už se daleko méně lituju co se učení týče, ale nejde říct, že bych se nestresovala.
Stává se ze mě latentní alkoholik a pořád přemýšlím, jestli dobrovolně nebo ne.
Objevuju novou hudbu. A zjistila jsem, že ať je jakákoliv, tak ve mě nechá nějakou emoci. A jakožto, někdy až přehnaně, emotivní člověk si to vážně moc užívám. Dost mě naplňuje poznání, že chci žít hudbou, s hudbou a že s ní chci i umřít.
Jsem daleko silnější než jsem si myslela.
Stále mě neomrzela moje krutá upřímnost, i když často mluvím a vypadám hloupě.
Potřebuju masáž zad. Minimálně dvakrát denně. Dobrovolník ?
A teď k něčemu méně plitkému (ano, tohle slovo teď používám dost často).
Poslední dobou přemýšlím, proč se sebou nemůžou být lidi spokojení. Jasně, každej máme nějakou špatnou vlastnost a chtěli bysme být morálně v pořádku, ale o tom teď nemluvím. Osobnost se musí rozvíjet.
Ale je tady totiž něco s čím se tu teď setkávám dost často. Jak si holky stěžují na to jak vypadají. Vlasy, nohy, zadek, křivej nos. No ták. Kdo chce žít ve světě problémů? Co je na tom špatnýho, dát si před spaním sušenku, když jste v pět hodin měli salát? Vůbec nic sakra!
Asi začnu dělat nějakej detailnější průzkum, proč že to řeší. Protože já vážně nevím. Váha ok. Když je někdo nemocnej a musí regulovat to kolik váží, to snad pochopí všichni, ale zbytek mi do hlavy nejde. Pokud nejde o zdraví, jde o prd.
A co je na tom, že se nenamaluju, když jdu s košem ? Představte si, že zvládnu jít i do školy, do hospody, na úřad, nebo do práce.
Mě vážně hlava nebere proč. Když vám kluk řekne, že jste po ránu krásné, tak to myslí vážně a nepotřebuje, aby jste běželi k zrcadlu a tam strávili hodinu, místo toho, aby jste se s ním objali v posteli.
Stejně tak jsem konsternovaná tím, kolik lidí řeší, co si o nich kdo myslí.
Vždyť jsme sami odpovědní za svoje činy, za to jak se oblečeme, za to komu co řekneme. Co si o nás bude myslet, je už jeho věc. Věci děláme s nějakým úmyslem. Ze svojí vnitřní potřeby. Ne aby jsme byli lepší v něčích očích ne ? Nebo jinak. Mělo by to tak být...
Chápu, že to může znít trochu jako óda na sobeckost, ale není to tak. Pokud uděláte nějaký dobrý skutek z vlastní pohnutky, tak většinou nečekáte, že se seběhne řada obdivovatelů a budou vám poklonkovat. Možná budete čekat, že byť o málo, tak změníte něčí život k lepšímu.
Zase. V tom ideálním případě.
Jak na to koukám, tak dneska to bude asi obsáhleší.
Protože toho mám v hlavě ještě víc.
Nechápu, co je to za populaci kluků. To jsou vážně všichni tak zkažení porno průmyslem ? Mám pocit, že většině případů úplně odpadlo takový nějaký dobývání. Ne že bych tesknila po růžích a bonboniérách, to už jste snad pochopili, ale tak nezakrytě až vulgárně? Za co ? Co jsem komu udělala, že mě společnost tak trestá ? "No jo, ale to že máš přítele (místo přítele si doplňte jakýkoliv důvod, který může mít žena k odmítnutí) ještě není nemoc." To mají holky všem říkat, že mají sifilis, jen aby je nechaly, když nechtějí ?
Nebo ještě nastává jedna hypotéza. To už jsou jen ty slečny, který hned kývnou, že to mužská populace bere jako pravidlo ?
Trochu smutné, ale víte jak.
Ventilovat se musí.
Co už.
Pac a pusu
