Druhá Barborka

Tak jsem plná své nadšenosti, unavenosti a nerozhodnosti...

Nadšená jsem z toho, že dneska v 11 večer půjdeme na hradozámeckou noc. Sice jsme s kolegyňkou původně myslely, že to dne, jelikož v deset končíme  po šestnácti hodinové šichtě a moc jsme nedoufaly, že by se našla nějaká dobrá duše, která by nás tam dovezla. Ale páni a dámové, zázraky se dějí! Takže tak. 

Jinak jsem jak přejetá buldozerem a myšlenka na další dva dny práce mi moc energie nedodává. Už nutně potřebuju tu druhou osobnost. Budu muset šetřit co nejrychleji. Zjistila jsem, že by bylo fajn, kdyby mi druhá Barborka říkala: "To zvládneš holka! Zvládla jsi už horší věci! Přežila jsi delší směny něž je tahle!" Jenže ona tu není a autosugesce mi nějak nezabírá. Přemýšlela jsem, že kdybych delší časový interval strávila tlukotem hlavy o stěnu, zda by se Barborka objevila, ale došla jsem k závěru, že by to hodně bolelo a asi by mě kolegové nechali odvést do nejbližšího ústavu pro duševně choré. 

Přemýšlím, že mám docela dobrou fantazii a umím rozvést i tu nejstupidnější myšlenku, do skvělých detailů. To je dar lidi. Fakt.

Myšlenka na šetření mi evokuje další můj pocit. Nerozhodnost. Nemůžu se rozhodnout jestli si pořídit dřív zrdcadlovku, nebo druhou osobnost. Ani jedno není úplně levná záležitost a představa, že budu díky tomu nezměstnaná a bez peněz se úplně nelíbí. Nesnáším svůj dilematismus. Druhá Barunka vlastně není tak špatnej nápad. Pomáhala by mi se rozhodovat, ale co když bude taky prokládat svůj život spousty neřešitelnými rozcestníky? Sakra...

Zase jsem zanevřela na focení mého pracoviště jako celku, ale tahle fotky jsou ztělesněním 20ti minut klidu na mém pracovišti.

Vygumováno...

Možná to mnozí z vás znají. Celý den máte plnou hlavu myšlenek, o čem byste chtěli a měli psát, ale najednou se zajedete do tvrdého pracovního tempa a když příjde tvrdé na tvrdé, máte proste vygumováno.

Chtělo by to něco vtipnýho, originálního a něco co si budu pamatovat do konce života. Jako osudová láska, duha, poníci... Kecy, kecy, kecy :D

Jen aby jste to pochopili, tak to byla ironie. Nesnáším tradiční představu romantiky, růže, oslavy měsíčních výročí. A z Valentýna? Pardon? Máte někdo kýbl ? Jo. Přiznávám, asi nejsem úplně normální, ale já ani nechci. Myslím, že rodiče už museli tak nějak počítat s tím, že nebudu normální. Jsem přece jejich.

Už jsem si vzpomněla! Heureka! Prostě se chci podělit a zeptat se. Taky máte ten pocit, když píšete blog, že  mluvíte k davu ? Já už to ale dělám dlouho ve své hlavě. Jako, že mě někdo čte a tak. Dělám to zase! Je to docela zlozvyk, že ? Asi bych si měla pořídit druhou osobnost, která by to nedělala... No zkusím si na ní ušetřit k Vánocům, tak se netěšte, jen tak brzo to nebude.

Tak jinak se chci pochlubit, že jsem si sama namalovala pozadí stránky. Já vím, že je to obyčejný až infantilní, ale je to moje :)

Zakončila bych to citátem z vlastní dílny: "Normálnost se v množině nenormálnosti, mění v nenormálnost. Tudíž je normálnost relativní pojem."

Ta fotka je sice staršího ražení (v pozadí můžete vidět vánoční stromek v barokním stylu), ale dneska mám v práci pocit, že bych si ten úsměv měla aspoň namalovat.

Autogramy až na letišti, prosím

Jsem překvapená! Já vím, že spousta lidí otevřelo stránku a utekli (Myslím, že ti ze spojených států především.), ale i přesto bych nečekala, že tu stránku otevře přes noc třicet lidí. Mám z toho najednou hrozně dobrej pocit. ÁÁÁ. Teď si budu vychutnávat svých 30 sekund slávy. Ták a je to pryč. Zase nohama pěkně na zem :)

Teď už bych mohla přejít k nějakému tématu. Možná to nebude tak duchaplné a naplňující, jako moje předchozí opojení ("Autogramy až na letišti, prosím"), ale je to ze života. Za svůj první blogovací den (Ano, já vím, že ještě neuběhlo ani dvacet čtyři hodin, ale berte mě s rezervou. Já jsem se vyspala, takže už uběhl den.) už mám prvního kdo mě nesnáší! Sláva! Sice je to jen můj bratr, který se mi hrozně vysmál, ve stylu : "A budeš blogískovat a bude z tebe youtuberka a budeš zanášet internet dalším radioaktivním odpadem?" načež se potutelně usmál, v očích měl ten výraz alá "spalte to ohněm, než to naklade vejce" a šel si zase po svém. No nezvedlo by vám to náladu? Není nad to mít rodinu která vás podporuje ne ? :D A navíc už mám svého osobního hatera!

Pak mám jeden poznatek z úřadu práce a to, že vlastně ne všechny úřednice jsou nepříjemné a znuděné. Nevím jestli je to tím, že jsem tam byla časně z rána a byly čerstvě vyspané a těsně po ranní kávě, ale byla jsem velice příjemně překvapená. Tímto bych chtěla oněm váženým dámám poděkovat.

Přidám další důležité informace. Moc se nevyznám v designu, celkově mi editování zatím moc neříká, tak ke mě buďte shovívaví, prosím. Já vám za to slíbím, že se budu jen lepšit a budu ze všech sil googlovat a vyzjišťovávat informace od kamarádů, aby všechno bylo tak, jak má být.

Pak je tu malé upozornění. Občas si vymýšlím neexistující slova a používám výrazy z časů dávno dávných, tak se nebojte a zvykejte si :D.

Pac a Pusu

Pak jen jedna ranní ochutnávka jak jsem se i přes kruhy od nevyspání snažila vypadat reprezentativně, když jsem šla do toho "města"

Vážení a milí,

rozhodla jsem se, že začnu blogovat. Vím, že kouzla se přes noc nestávají a taky, že tenhle článek si nejspíš moc lidí nepřečte, ale i tak bych vás chtěla seznámit s mojí myšlenkou a konceptem.

Prvně bych asi měla osvětlit, proč vlastně chci psát blog. Tahle otázka je až směšně snadná. Hlavní důvod je, že mě zkrátka baví psát. Ty vedlejší jsou pak, že jsem bohužel nebyla přijata na vysokou školu a tak budu mít minimálně rok dostatek volného času (alespoň doufám) a tak si konečně můžu splnit ten dlouhodobý plán.

Teď jsem si uvědomila, že chci někoho zasvěcovat do něčeho o čem vlastně sama nic moc nevím. KONCEPT. Ten zatím tenhle blog mít nebude. Vím, že chci psát, ale bohužel zatím nevím o čem. Vím, že až budu mít našetřeno, tak si koupím kvalitnější vybavení, než je mobilní telefon, nebo webkamera notebooku, tak budu přidávat příspěvky s fotkami (protože focení je jedna z věcí, které zatím moc nerozumím, ale vím, že mě to baví). To stejné platí i pro video příspěvky mého zpěvu doprovázeného na kytaru. Kdyby se někdo pozastavoval nad termínem doprovázet se na kytaru, tak chci jen upozornit, že jsem samouk amatér, tudíž nehraju na kytaru, ale kytarově doprovázím svůj zpěv.

Já vím, že dneska jsem se moc nerozvášnila, ale přeci jen už je docela pokročilá hodina a zítra musím brzo ráno naklusat na úřad práce, tak děkuji, když si to třeba někdo přečtete.

Mír a slávu 

p.s. do příště zkusím zapracovat na podpisu :)