Hnutí proti nanologii

Jak jsem tak zkoumala ty významné dny, tak jsem zjistila, že v sobotu byl Mezinárodní den zahradních  trpaslíků.

Tento den má údajně propojit všechny protipóly a názory, co se zahradničení a zahradních dekorací týče. Jistý vědec založil Frontu za osvobození zahradních trpaslíků. Věda se jmenuje nanologie.

Příjde mi že chudáci zahradní trpaslící jsou vlastně oběť! Co na nich má co kdo zkoumat! I trpaslík má duši !
Založíme hnutí proti týrání nevinných skřítků. Skřítci nemohou za to, že jsou rozepře v zahradničení. Chudinkové...

Krátký ale výstižný. Poslední odstavec čtěte s ironickým vnitřním hlasem. Pak vám to bude dávat smysl :)

Pac a pusu

Mezinárodní den objetí zdarma

Pátý červenec bude mým nejoblíbenějším dnem vůbec. Teď jsem se rozhodla. Na tohle datum totiž vychází nejlepčejší mezinárodní den ze všech. Mezinárodní den objetí zdarma.

Pro někoho se to možná rozplyne v překladu. Protože zdarma je dost matoucí. Rozšířenější pojem je Free Hugs.

Hrozně dlouho, už od základky, sním o tom, že bych někde v našem okolí uspořádala onu úžasnou "kampaň". Pár lidí si stoupne na ulici s kartonovým poutačem na objetí zdarma a prostě objímá lidi, kteří o to mají zájem. 

Jen tak. Nezištně. Přátelsky. Pro ten pocit ujištění, že jsme přeci jen lidi a to, že se neznáme neznamená, že si musíme být odcizeni. 

Nikdy nevíme, co koho tíží. Třeba se nechce svěřit nikomu, ale objetí pomůže.

Myslím, že by jsme si zase mohli vzpomenout, že ne všechny věci musíme dělat pro sebe. A že občas není na škodu se zeptat slečny, která pláče na lavičce, co se jí stalo. Mám vyzkoušené, že i ten jeden blbý dotaz umí dodat hrdost a ona kvůli tomu blbci brečet přestane.

Myšlenka krásná. Ale ještě jsem nenašla partu bláznů jako jsem já, aby se mnou do objímací kampaně šly. I když je fakt, že jsem na to poslední dobou pozapomněla ptát.

Možná to bude první věc, co udělám v Brně. Kdo ví . Rozhodně mám další obnovený sen, kterého se jen tak nevzdám.

Nebo to zvládnem naplánovat ještě do letošního pátého ? :)

Pac a pusu a objetí !

10 za posledních pár dní vol.3

1) Zjistila jsem, že umím vypnout mozek (čili tok myšlenek). Jsem z toho nadšená. Méně nadšená jsem z toho, že to nefunguje v tu chvíli, kdy bych moc chtěla.

2) Moje milovaná maminka se rozhodla, že do mě nacpe nejméně všechno to, co máme v lednici. Protože jsem ZASE hrozně vychrtlá a čuměj mi kosti.

3) Po šesti letech v "novém" bytě jsme opět v obležení krabic a neukliditelného bordelu.

4) "Džus" z granátového jablka je pěkně hnusnej.

5) Vodka z bůvolí trávy taky. Ale není to tak hrozný.

6) Dohromady je to fákt mňamka.

7) Asi jsem zlomila myšlenu, že ráda prohrávám. Poslední dobou sama se sebou prohrávám dost často.

8) Rozbřečela jsem se na poště. Přišla mi obsílka, že tam mám dopis z Brna. Natěšeně jsem se tam rozběhla. Otevřu dopis a tam stojí : "Rozhodnutí o nepřijetí". Infarktový stavy přešly, když jsem si přečetla, že se jedná o jiný obor, než na jaký ve skutečnosti přijatá jsem.

9) Až k neuvěření jak velkou radost může způsobit pytlík sušených brusinek.

10) Pozitivní myšlení má svoje hranice. Cynismus je větší sranda.

A dneska to vezmu z gruntu.
Pac a pusu, mír a slávu

Něco jako focení

Řekla jsem, že to tak bude, tak doufám, že se na mě nikdo z účastněných nebude zlobit.

Zažila jsem svoje první oficiální "focení", kdy jsem před objektivem nestála já. Naopak jsem stála a objektivem a snažila jsem se aktérům tak nějak přiblížit, co po nich chci.

Upřímně sem se toho trošku bála. Za prvé vím, že Janička se bála a popravdě nevím, jestli je vůbec rda, že to se mnou absolvovala. Za druhé. Adam je občas trochu dřevo. A za třetí. Neuměla jsem si představit, že budu někomu vysvětlovat, jak se tvářit a jak se cítit. (Myslím si, že se mi to stejně nepovedlo dotáhnout do dokonalosti, ale naštěstí moje děcka byla chápavá.)

Každopádně na konci ty fotky budou, takže můžete soudit dle libosti, jak se to povedlo.

A mám už na Jančku přichystané jiné libosti. Něco co bude pravým opakem těhlech něžných až romantických fotek.

Nebojte se. I o tom předám svědectví. Sakra svědectví? Vždyť budu účastník, né svědek.

Už zase pláácáám :)

Pac a pusu
Děkuju za trpělivost

Deset a introverze

Asi si budu muset přestat povídat s lidma o svých myšlenkách a pocitech.

Jo jasně zní to divně, když to takhle napíšu. Jako by zase přicházela k vládě temná Barborka, ale tak to není.

Tím že již zmíněné sděluji, tak nemám potřebu to ještě vypisovat na blog. A blog trpí!

To jste si na mě všichni už tak zvykli, že pořád slyším, jestli jsem psala, a že už dlouho nebyl článek. Vždyť dřív byly větší odmlky než je devět dní.

No ale tak to tak shrnu. Asi zase bodama, Nebo ne. Uvidíme.

1) Začala jsem nesnášet prudiče dřív než kdy jindy.

2) Hlava káněte v igelitový tašce, není příjemnej zážitek.

3) V deset večer v tomhle teplu, musí člověku zákonitě hrabat.

4) Čím víc postupuje pracovní doba, tím jsem sprostější.

5) Denně si potvrzuji svoji teorii o ženách. V praxi. Na sobě.

6) Asi jsem taky trochu chlap, protože když na mě někdo dlouho mluví a mě to nezajímá, slyším jen takový nevýrazný šum.

7) Smiřuju se s myšlenkou, že znovu otevřu nějakou knihu tvůrčího psaní. Ale jde to pomalu a ztuha.

8) Kdyby to někdo nevěděl, tak jsem přijatá do Brna

9) Tenhle a poslední bod bude naprosto o ničem, ale tak nějak se mi chce naplnit tu symbolickou desítku.

10) Tak desítka no. Čekali jste to ? :D

Pac a pusu

Srpenec

Možná jste zaraženi už názvem článku.

Chci vás totiž seznámit s tím co srpenec vůbec je, jak se do něj dostat a jaké mám letošní plán na srpenec.
Všimli jste si kolikrát jsem to slovo už položila? Jestli ne, tak Vám teď sděluji, že je to proto, aby jste si uvědomili jeho důležitost.

Je to takový magický čas, přesně uprostřed července a srpna. Proto logicky srpenec. Je dlouhý jako každý průměrný měsíc.  Snadný že jo.
Jenže ten zbytek tak snadnej nebude. Musíte s trefit úplně přesně doprostěd. Půlnoc mezi posledním červencem a prvním srpnem. V ten čas musíte být na jednom místě, pak udělat pět kroků dopředu a otevřít časový portál.

Já třeba letos pojedu na dovolenou na Hawaii. Kouzlo srpence je v tom, že nemusíte nic platit. Na vaše vysněné místo se portálem přesunete automaticky. O jídlo se taky starat nemusíte.

A teď ta nejdůležitější věc. Kam že to vlastně máte jít. A to nikdy nikomu nepovím.

Mám nějakou absurdní náladu, tak se omlouvám, jestli jsem někomu vzala iluze o třetím měsíci prázdnin.

5 za poslední dvě minuty

1) Nuda v práci z Vás udělá toho nejproduktivnějšího spisovatele všech dob.

2) Pořád jsem naštvaná na papír politý kafem.

3) Neumím mluvit o věcech, kterých se bojim.

4) Mám pocit že tohle nikam moc nevede.

5) Asi jsem skončila.

To je vše. Jak absurdní.

Slávu a mír

Chci svoje sny

Znáte to. Něco se vám zdá. Probudíte se, řeknete si, že si to musíte zapamatovat. Ale co čert nechtěl, znovu usnete, nebo se vám to během pěti minut naprosto vykouří z hlavy.

Já chápu, že je to normální, ale pro mě, jako "autora" hledajícího inspiraci kde se dá, je to vážně pro zlost.

Vzbudit se s pocitem alá "Sakra to mohl bejt hit minimálně na dvě stě stran, ale zapomněla jsem to."  je to nejhorší co může člověk zažít.

Nejhorší je, že si vždycky pamatuju akorát "Mohl to bejt akční sci-fi román" nebo "Mohla to být vtipná novela o dvou vozíčkářích". Ale i kdyby jste mě praštili, já prostě nevím co se v tom snu dělo. Navíc jsem tak zablokovaná tím, že to v tom snu bylo hrozně husťácký a nenechám průchod fantazii, která by dané téma mohla nějak rozvinout. I kdyby to mělo být jen pro cvik.

Hlavně že si pamatuju sny, kdy moji kamarádi sedí v parku na lavičce a všichni mají v ruce takovéto veliké barevné lízátko a koukají se na mě jako kdybych měla říct něco, co spasí svět.

O snech ve kterých padáte, nebo lítáte, nebo děláte monotónní pohyb celý sen, taky moc nenapíšete.

Bude to s těma dobrýma snama jako s vílama? Když na ně budu věřit, tak budou žít a budu si je pamatovat?

I když na druhou stranu se vlastně hrozně bojím, že kdybych si je pamatovala, tak to jsou ve finále splácaniny všeho možného. A bylo by po bóžování.

Teď se nemůžu rozhodnout.
Jak už jsem psala. Jsem žena :P

Pac a pusu

ŽENY

Dnes příjde na řadu další vážná a závažná úvaha. No dobře. Možná nebude ani jedno, ani druhý, ale jsem si jistá, že ji napíšu.

To je dobrej cíl. Hlavně po krůčkách.

Přemýšla jsem nad sebou jako nad ženou. (Divný, co?) A od sebe jsem se dostala i k ostatním ženám a snažila jsem se to nějakým způsobem rozvinout a došla jsem k závěrům asi docela běžným.

Ženy jsou sladká, mírumilovná a něžná stvoření. Dokud je nenaserete.

Ženy jsou empatické a milující. Pokud je nenaserete.

Jsou vyrovnané, sebevědomé a cílevědomé. Než dostanou menstruaci.

Ženy jsou často zmateny svými city, nebo pocity. Dokud je nějakej blbeček nenasere. Nenávist a vztek se rozpoznává snadno.

Ženy jsou krásné, upravené a elegantní. Ano možná jste to čekali. Dokud je nenaserete. Potom brečí, křičí a perou se.

Myslím, že nemusím pokračovat. Tak nějak tuším, že už to všichni pochopili. Prostě nás neštvěte :)

Potřebovala jsem se nějak odreagovat.

Teď jsem smazala omluvnou větu, protože se nemám za co omlouvat. Sakra je to můj názor. Jo dneska jsem náladová. No a? Jsem žena.

Mír a slávu děcka