Tak se omlouvám. Vím, že jsem tady na to nějak zanevřela, ale byla jsem zaneprázdněna hledáním práce. A pak když jsem jí našla, trávila jsem čas svými záchvaty paniky a úzkosti. Prostě mám zase strach, že mi něco nevýjde, nebo že jsem se špatně rozhodnula.
Prostě klasika! Nechcete mě někdo naučit myslet nad věcmi pozitivně a věřit v sebe? Pomáhám s tím druhým lidem, ale u mě se autosugesce nějak nesetkává s úspěchem.
Jsem tak vypjatá a vystresovaná, že jsem zapomněla myslet na karmu a na to abych dělala dobrý věci. Neříkám nikomu, že je to zlej člověk. Prostě nic! Chci zpátky starou Zajíčkovou! A chci a chci a chci!
Je možný, že až se zaběhnu v nový práci a začnu se zase učit, tak to snad bude lepší, ale slíbit vám nic nemůžu.
Tak se na mě nezlobte. Já vím, že je to znám na tom, jak píšu.
Tak zatím pac a pusu.
P.S. Zde je to slíbené fotografické peklo ! :)
