Lodní deník: Londýn 2016

V mé životě se něco zajímavého, tak jsem se rozhodla o to podělit se všemi, které to bude trochu zajímat.
S Vaškem jsme byli v Londýně. Jen na pár dní, ale psali jsme lodní deník, který sem teď přepíšu a doplním o pár fotek.

den č. 1 ; 7. říjen
Zvládli jsme to. Nezvracela jsem. Ani mi nebylo špatně. Sice jsme měli trochu problém s autobusem, který jsme asi nějak nepochopili. Ale to nevadí.
Byli jsme ve skvělém parku. Proč u nás nemáme tak velké parky? Celkově mě překvapuje, že tu je hodně stromů a zeleně obecně.
Měla jsem zase svoje špatný nálady, ale zvládli jsme to.
Začali jsme v duchu našich tradičních výletů. Jídlo na lavičce a procházky. Zatím jsem spokojená.
Asi už jsem se stihla odpoutat od shonu a nervozity mýho každodenního života. Máma by na mě byla hrdá.

1d 7/10/2016
Jsme na letišti a je to moc fajn budova. Jsme tam asi hodinu ped odletem a odbavujem se. Báru odbavili ok,  ale mě prošacovali i kravatu. Let proběhl ok, včetně mých špatných vtipů o mracích a texturách. Přistání bylo hladší než jsem čekal. Na letišti jsme dlouho čekali na autobus, ale dočkali jsme se a i hostel jsme našli.
Hostel je moc hezký. Stavěný ve stylu přelomu Viktoriánské a Industriální éry. Když jsme se ubytovali, tak jsme vyrazili na procházku do Camdenu, ze které se stala procházka do Regent's parku. Odložili jsme si na  pokoji (který je mimochodem jak ze série HP) a pak jsme šli lovit pastu a kartáček, což bylo drahý jak pes.
Spalo se mi dobře.

den druhý, hvězdné datum osmého října dvoutisícého šestnáctého roku (leta páně jsem chtěla napsat)
Dneska jsme toho stihli ranec. Měli jsme naplánovaný Camden Town. Což se povedlo. Měli jsme skvělou snídani. Jablečný koláč a mlíčko. Dlouho jsem nesnídala takhle parádně. Navíc jsme měli kovovou vidličku. Pořád přemýšlíme jak je možné, že s ní Vaška pustili do letadla.
Camden je super. Líbí se mi ta atmosféra. Graffiti, trh, všude to voní. Jen mám pocit, že když člověk nejde nakupovat a je vegan, moc srandy si tam neužije.
Z Camdenu jsme se teda vydali na nádraží. Chtěli jsme vidět nástupiště z Harryho Potera. Nepovedlo se. Davy lidí a nejspíš přemrštěný vstupný. Ale budova je to pěkná. Hezky kombinuje staré a industriální s moderním. A byli tam první objímající se lidi v Londýně, které jsme viděli.

Vrátili jsme se do Camdenu, odkud jsme přes baker street chtěli dojít do Hide parku.
Další zklamání nás čkalo u dveří Sherlocka Holmese a jeho muzea. Kotel lidí a komerce všude.
Každopádně jsem zapomněla na důležitý mezník. Našla (já!) jsem skvělé bistro, kde jsme si v jednu odpoledne dali "snídani. Tradiční anglickou, ale po veganskou. A taky moc dobrý kafe. Zjistila jsem, že mám moc ráda místní parky. Je tu spousty zelených ploch jen tak k sezení, spouta laviček, spousta vodních ptáků, sportovišť. Je to ohromná plocha, takže i když je tam hodně lidí, tak se rozprostřou a nemám pocit že bych se musela někde tlačit.
Teď příjde pár poznatků

  • Lidi se tu vůbec nedrží za ruce. I když jsou očividně pár, tak jen jdou vedle sebe. Pár párů jsme potkali a věřím, že budeme počítat i zítra. Páry držící se za ruce, objímající se, nebo líbajcí se = 7 včetně nás.
  • Nesmím s Vaškem chodit kolem zoo. V pondělí mě totiž její návštěva nemine. Přidávám další statistiku. Kolikrát jsem dnes slyšela slovo medojed = 248 na desátou. Kolikrát jsem dnes slyšela zajímavost o medojedech, případně jak jsou medojedi páni tvorstva = 132 na pátou.
  • dalším objevem je, že já i Vašek jsme nesnesitelní, když dostaneme do ruky mapu.
2d 8/10/2016
Na dnešek jsme naplánovali výlet do Camdenu. Začli jsme ho tak, jak je naším dobrým zvykem u jídla. Navštívili jsme anglickou obdobou coop a dali jsme si výtečný apple pie. se sojovým mlékem. Dále jsme po Chalk Farm došli do Camdenu, kde jsme si dali první kávu a jaksi nastartovali den. V Camdenu jsme si prošli i Stable Market, kde měli spoustu super věcí. Po prohlídce marketu jsme se vydali po bulváru, kde jsme se asi 200x ztratili a zachránila nás jen jahůdková mapa z recepce. Na bulváru se zrodil i životní kauf. Brambory za 7,32.
Z Camdenu jsme šli na nádrazí Kings Cross a ástupiště 9 3/4 které pro nás bylo zklamání stejně jako později dveře Sherlocka Holmese. Z Kings Cross a stometrové fronty na WC jsme vyrazili na Baker Street kde jsme sice nenašli premiéra a Holmes zklamal, ale zato jsem si ověřil, že není důležitý cíl ale cesta, neboť Regent's Park je prostě nádherný. Po tom o jsme se vyplížili skrze dav z Baker street jsme se dostali do Hyde Parku kd sme si lehli na zem a doplnili energii.
Následovala cesta domů. Zase přes Coop, 
Večeře : Sushi 3/5
Počet párů <3: 6
Ušli jsme 22,5 km

den třetí. dvacátého října. Léta páně Dvacetistého sestnáctého roku. 
Po tom, co jsem zjistila, že jsme den předtím ušli přes dvacet kilometrů, byla jsem zaražená, jak "dobře" Vašík nenaplánoval náš dlší den. Ale ve finále to bylo moc fajn.
Hodně jsme fotili. Po dlouhé době mě to bavilo. Byli jsme i u Black Books, což pro mě bylo něco jako hlavní bod výletu. Trochu mě to zklamalo, protože bylo zavřeno. Ale upřímně, co bych čekala. Malé knihkupectví, v neděli, ve vedlejší uličce. 

Potom jsme šli do turistického blázince. Trafalgar square, parlament, Big Ben. Mezitím neustálé hledání záchodu, protože Zajíčková. Asi by mi tolik nevadilo to množství lidí (co si to namlouvám?) jako ten nepořádek co za sebou ty lidi nechávaj. 
Byli jsme za královnou. Bylo docela brzo, takže žádnej čaj. 
Asi se budu opakovat, ale nejradši tu mám parky. I když v nich je hodně lidí, působí harmonicky a klidně.
Zapomněla jsem poznamenat, že jsme často svačili v našem stylu. Koupili jsme za dvě libry půl kila marcipánu. Nebe!
Vydali jsme se na další boj s davy. Cesta od Westminsterského mostu k Tower Bridge, Hlava na hlavě. Všichni čekaj na ruský kolo, který se pohybuje  skoro nulovou rychlostí. Ptám se proč a nedokážu přijít na rozumný důvod. 
Pořád přemýšlím proč mě tak odpuzují turistické lapače. Jestli proto že jsem skrblík, protože nejsem ovce, nebo protože mi to příjde k ničemu? Asi od všeho kousek. 
Každopádně jsme párkrát pořádně zmokli. Jaký překvapení na Londýn, že?
Zdolali jsm všechny námi vytyčené cíle. Každopádně nás ale čekala ještě cesta zpět. Bolela mě kratší noha a v té druhé mi přeskakoovalo koleno. Co víc si přát?
Oba jsme měli uťapaný nožičky. Když už mě Vašík přemluvil, že bysme mohli jet metrem, tak jsme zjistili že bysme dali pět liber za jednoho, tak jsm se radši kousli a došli to. Kňučela jsem a trpěl. Kdž nám před nosem zavřeli blíbený park, kňučela jsem a trpěla jsem ještě víc.
Ale zvládli jsme to!
V zpětným výpotu 28 kilometrů. Jsme pašáci.
Postřehy
  • Vašek je smutnej. V lodýnský zoo nemaj medojedy. 
  • Koncentrace lidí držících se za ruku = po 20ti jsme přestali počítat. Dávám to za vinu tomu, že  v centru je víc cizinců. I přest faith in love restore.
  • Po dvaceti kilometech mi vypíná mozek.
  • Koleje s spolubydlící ve mě vybudovalo schopnost usnout téměř v jakémkoliv hluku. Doufám, že se to změní, až budu mít děti. Jinak to bude celkem problém. 
  • Začínám mít fakt pocit, že mě Vašek má radši než malý děti. Když  jdeme kolem hřiště, tk se daleko míň cuká a už ani neslintá.
d3 9/10/2016
A je to tady. Vyrazili jsme do centra. A jak jinak než zase přes Coop. Nějak jsme si ten krámek oblíbili,
Potom jsme se vydali opět tradičně přes Chalk Farm a Camden, ale tentokrát jsme neuhnuli na Regen's park, Ale směrem k nádraží Kings Cross. cestu k němu jsme prošli kolem krásných historických budov a dokonce jsme šli po jedné z velkých londýnských avenue lemovanou velkými mrakodrapy. 
To už jsme byli jen kus od cíle, respektive první zastávka. To nebylo nic jiného než Black Books. Odtud jsme se vydali směrem k Big Benu, Bylo krásně a tak jsme fotili. Já divnosti a Báru, Bára mě a pipinky. Takže vlastně oba spoko. Jen jsem si vyčítal, že jsem špatně určil polohu Tower Bridge. Skrze davy turistů jsme se probrodili až k Big Benu, od něj jsme pokračovali k Westmisterskému opatství kde jsme baštili a připravovali se na cestu směr St. James Park a Buckingham palace. Opět jsme v parku hodně fotili a u paláce taky. Já jsem jako doprovodnou činnost zvolil chytání holubů. Zase musím konstatovat, že si víc vážím cesty a času stráveného s Bárou než památek, které jsme viděli.

Následoval (pro mě) vrchol celého dne a tím byla cesta k Tower Bridge, která patří k mým nejlepším zážitkům v životě. Jsem fakt vděčný, že jsem ho mhl zažít. Jedinou vadou bylo, že už nás začínaly bolet ťapinky. 

Tower Bridge je opravdu hezký a jeho krásu ještě podtrhlo, že je kvůli opravám zavřen pro auta. 
Hned za budovou na nás čekal jedno krásné drátěné překvapení, které se dá popsat jen jedním slovem. Čičinky. 

Asi tak od Čičinek se naše cesta počala měřit na kroky, páč cesta už se na ťapinkách začala podepisovat, ale byli jsme stateční. Jen jednou jsme zaváhali a vlezli jsme do stanice metra. Na nohou nás udržela právě cena metra. Źa jednoho bychom zaplatili pět liber za 4 stanice. 
Poslední ránou celého dne bylo to že nám Regent's park zavřeli přímo před nosem, a tak jsme ho museli celý obcházet po tvrdém chodníku. 
Denní zajímavosti:
Špatný Bob Marley v metru. 
Návštěva národní galerie jen kvůli WC.
Potápějící se kachny.
Večeře : o se dalo
Páry: 20+
Ušli jsme: 28 km

den číslo čtyři, rok od zrození špagetového monstra 268
Den začal dost příšerně. Dostala jsem krámy. Zač mě Bůh trestá. Krutá daň za to, že můžu mít děti. Eva byla kráva... Mohla bych pokračovat, ale nemuselo by to dopadnout dobře. 
Náš den začal tudíž až kolem jedný odpoledne. Vzhledem k Vaškovu zklamání nad chybějícími medojedy, jsme neměli jasný plán.
Taky je nutné říct, že restaurace kam mě chtěl Vašek vzít, má v pondělky zavřeno. 
Tak jsme vyrazili do Camdenu. Co jsme chtěli, to jsme nenakoupili, ale koupila jsem mámě šátek se zajícema! A měli jsme můj main point celýho výletu, Zmrzlinu! Výbornou, kokosovou. S malinama a borůvkama. Sice nic moc levnýho, ale nebe na jazyku.
Vlastně jsme neviděli nic nového, ale řekla bych, že i tak jsme si to užili. 
Pak už jsme jen balili, editovali fotky. Takový lehce nuceně odpočinkový den. Ve směs spoko.

4d 10/10/2016
BOLEST. 
Dnešní den začal skvěle. Bára dostal krámy. Takže sem se sám ráno vypravil do Icelandu a do lékárny. Jinak výborná zkušenost kupovat v cizím jazyce prášky se specifickými vlastnostmi na něco, co jste nikdy neměli. Podtrženo sečteno: Topíčkový.
Pozitivní poznatek dne: Wifi v hostelu spolehlivě utáhne film.
Po zbytek dopoledne jsme tedy koukal na film a browsoval 9GAG.
Odpoledne se však vydařilo mnohem lépe. Velice jsem si užil všechna naše jídla, pipinky, veverky a procházení.
Druhý pozitivní poznatek dne: Jsem schopen nekoupit si vinyl. 
Večeře: Iceland 3/5
Počet párů:9
Ušli jsme: by očko 6-7 km


Na závěr bych chtěla dodat pár zpětných poznatků a dovětků ze dne, kdy jsme už nepsali Lodní deník.
V Londýně se neprodává lungo. Všude jen amerikáno. Silný to není, je toho moc a člověk pak pořád čůrá.
Vašek ztratil palubní lístky.
Já jsem mu ráno vynadala za to, že se mi zdálo, že mě v noci opatlával.
Přidávám pár fotek. Jen tak bez ladu a skladu. Prostě protože se mi líbí.