Poslední dobou jsem často tázaná co je můj životní sen. Donutilo mě to nad tím hodně přemýšlet. Má to být něco sobeckého. A přišla jsem na to, že chci prostě být šťastná a na sklonku života se zadívat na svého životního partnera a říct : "To byla ale jízda dědku, co ?"
Všem to připadá jako naprosto jednoduchý sen, ale k tomu, abych byla stoprocentně šťastná vede dlouhá cesta. Dostat se na vysokou, najít si dobrou práci, mít zdravý děti a dobře je vychovat... Je toho hodně co chci stihnout, abych mohla mít pocit, že jsem žila.
Samozřejmě nečekám, že budu mít perfektní život, bez jakéhokoliv problému. To nemá nikdo. I přes to že nás občas trápí malichernosti v porovnání s jinými, nám se můžou jevit jako ty nejdůležitější věci na světě.
Zase zabředám do depresivní fáze žití. Přiznávám se. Bez mučení.
Jsem opět bez inspirace, ale snad se to dnes změní. Jdu na svojí první šichtu do nový práce a tak budu potkávat lidi!
Mír a slávu
Takhle to vypadá, když je váš kocour tak trochu blond a nacpe ne naprosto kdekoliv.
0 komentářů:
Okomentovat