Ta novina, kterou Vám potřebuju sdělit je, že v neděli nebude článek a to i přes to, že jsem si už najela onen obdenní systém. Zkrátka budu celý víkend v Praze. V neděli večer sice přijedu, ale nepředpokládám, že bych byla po již zmíněném schopná rychle zaznamenat všechny dojmy, pojmy a chumel myšlenek. Takže bude malá pauza. Do úterý.
To byly organizační věci. Teď by se hodila ona posvátná věta. "Už nejste na základní škole!" To mi připomíná, že jsem se konečně pustila do učení. Moc moudrá z toho bohužel nejsem a mám pocit, že ta učebnice na 400 stránkách, se zbytečnou omáčkou rozpatlává to co mi slečna na kurzu zvládla říct za 3 hodiny čistýho času.
Přeskočím k další věci. Ta mě teď zasáhla bohužel ze všeho nejvíc. Je smutný, že vždycky největší oporu hledáme v těch nejbližších, ale oni jsou občas dost zahledění do sebe. Nechápejte mě špatně, svojí mamku miluju, je pro mě nejdůležitější osobou, ale bohužel mě umí ranit, aniž by si to uvědomovala. Příjde domů a já si chci popovídat i s někým jiným než s kocourama, chci jí sdělit co mě trápí, co se mi honí hlavou. Ale bohužel se nedočkám ničeho jiného než spousty zážitků, které zažila ona. Jak se skvěle bavila a nasmála, kde všude stihla dneska být. Vůbec jí nezajímá, že já bych taky chtěla někde být, ale protože mám zavázanou ruku a nízký rozpočet, tak prostě nemůžu. Je jí jedno, že tu historku už slyším po třetí.
Já jsem prostě byla celej den doma, tak jaký můžu mít sakra problémy ? Bohužel se neumím ozvat. Je to moje máma a mojí povinností je jí poslouchat a vyslechnout všechno co má na srdci. Ale chci vážně tak moc, když chci aby i ona vnímala aspoň dvacet minut mě ? Já vím, živí mě, šatí mě.
Dobrý. Já vím, že tohle nikoho moc zajímat nebude. Zas jsem jen moc holčičí a moc si to beru...
Jen mi prostě vyvstává v hlavě otázka, kdo mě bude poslouchat a starat se o to co mě trápí, když né moje vlastní máma ?
Omlouvám se za citový výlev. Opět...
0 komentářů:
Okomentovat