Každopádně jsem původně chtěla psát o něčem jiném. Každý máme minimálně jednu slabost ne ? Čokoláda, značkové boty, upnuté džíny, pěstěné svaly, holky, kluci....Já jich mám spoustu, ale ta nejvíc nejhorší, která asi netěší mého přítele, je slovenština. Když má slovák melodickej hlas a mluví na mě, tak jsem v koncích,. Ještě donýst kytaru a Zajíčková si klekne a předříká veršovanou žádnost o ruku. To máme dost podobný s jednou kolegyňkou. Ona má zase španěláka s kytarou. Teď se možná potutelně usmívá za monitorem. Když ne ona, tak její přítel. Zdravím :D
Slovenština mou mysl navádí, k další vzpomínce. Potkali jste někdy člověka, který byl tak dokonalý, že jste se na něj báli promluvit, protožeby to mohl být duch, nebo přelud a mohl by se rozplynout jako pára nad hrncem? U mě to byla hipícky, éterická rusovlasá slečna. Rozplývala jsem se nad ní v ten moment a mohla bych i taky, ale nebudu vás uvádět do rozpaků. Každopádně si myslím, že to byla slovenka. Proto jsem na ní nemohla promluvit. Co kdyby jo. Bych sebou na místě sekla.
No nic. Mír a slávu přeji vřele :)
nakonec jedna moje, vůbec s tématem nesouvisející fotka :D
0 komentářů:
Okomentovat