Dneska si připadám jak ďábel. Baví mě každý ráno se probudit a jen co položím nohy na zem, se někde z pekl ozve "A sakra, ona už je zase vzhůru!"
Už jsem se probrala a jsem tu abych zase vnesla život do vašich nudných a utrápených životů! Jen by bylo super, kdybych bývala věděla, co jsem vám chtěla napsat. Já vím, že to čtete dnes a denně (i když nevěřím, že by se sem kdy kdo vrátil), ale já pořád ztrácím onu zázračnou červenou nit, která vede moje myšlenky. Možná je to tím, že se toho v mojí hlavě převaluje tolik. Práce, hledání nové, příprava na vysokou, vysoká, rodina, kamarádi, tetování, zrdcdlovka. Můj mozek totiž seznává všechny tyhle faktory natolik důležitými, že se jimi hodlá zabývat všemi najednou. Asi.
Nebo mám nemoc, kterou má i můj přítel má pracovní název HOSIPA. HO*no SI PAmatuju. Já si ale nechci připustit, že jsem nemocná. I když si často vybavuju větu mojí mamky. "Skleróza nebolí, ale člověk se nachodí..."
Když už jsme u mojí mamky. Chybí mi. Dlouho jsme se neviděly. Jsem nějak zaneprázdněná ším okolo a štve mě to.
No nic. Milujte se, množte se a žijte v míru :)
V tomto pochmurném počasí jed vzpomínka na léto :)
0 komentářů:
Okomentovat