Zase se nacházím u vnitřního rozporu. Jako kdysi. Léta páně loni. Hrozně trpím dilematismem (není to žádná nakažlivá choroba, je to jen nevylečitelná nemoc, kterou jsem si asi jen vymyslela, takže mě nelitujte), takže je pro mě prakticky nemožné se rozhodnout i u těch nejzákladnějších věcí. Mám si dát kafe nebo čaj? Rybu, nebo tatarák? Jo jasně, nakonec se vždycky nějak rozhodnu, ale trvá to po čertech dlouho.
A jak se mám teď rozhodovat, jestli jít na vysněnou vysokou, nebo tu zůstat s kamarády, rodinou a přítelem. Je to těžké rozhodování. Jo já vím, že za to, že se tohle rozhodování musí letos opakovat si můžu jen sama. To že mě nevzali na vysokou, nemůžu vyčítat nikomu jinýmu než sama sobě.
Ale jak mám sakra vědět kde budu spokojenější a šťastnější? Jasně. Teď mám kamarády, rodinu, přítele, zkrátka všechny ty, které mám ráda pohromadě. Mám slušně placenou brigádu, která mě navíc baví. Ale nemůžu se přenýst přes ten pocit, že dokud se nedostanu do vysněného Brna, tak nebudu na sto procent šťastná. Jako by v mojí hlavě seděl skřítek a našeptával mi to, že bez Brna nebudu spokojená. Na druhou stranu Bůh ví co mě čeká 320 kilometrů od domoviny.
No přejdu k něčemu veselejšímu. Počet mých čtenářů vzrostl na tři :D! Děkuji vám kamarádi, že vás baví číst moje citové výlevy. Napadlo mě veselé povídání na téma Karma, ale to necháme na jindy :)
Mír a slávu :)
Dnes bohužel nemám žádnou fotku. Ani takovou co by s příspěvkem nesouvisela :)
0 komentářů:
Okomentovat