Volejme sláva!

Tak jo. Děsivě děsivý začíná být moje žití v práci. Miluju to tady. Miluju ty lidi, tu přírodu, tu atmosféru. Jen začínám mít pocit, že jsem jen já, kuřata a mravenci. Jasně přes den jsem v kontaktu s lidma, ale o to jsou večery horší.

Podívám se na seriály který mi během týdne utekly, občas něco nafotím, snažím se učit, ale sama. Asi nebudu takovej samotář a introvert jak jsem si myslela.

V těch chvílích se projevuje moje temné já. Hloubá, vzpomíná. A pak ty myšlenky v hlavě zůstanou a já tu tiše pláču.

Vzpomínám na dětství, které bylo v podstatě hrozně super. Jenže. Babičky už se na to všechno koukají zhora, táta už je spíš otec a s maminou se chtě, nechtě tak nějak míjím.

Vzpomínám na kamarády, se kterýma jsme devět let byli nerozluční. Teď mě ty lidi buď nepoznají, nebo mě účelně nezdraví.

Vzpomínám i na střední, která nebyla růžová, ale vždycky jsme se uměli semknout, když nám teklo do bot, nebo se děla nějaká nespravedlnost.

Vzpomínám na moje nevydařený vztahy - na ty spíš s úsměvem. Nedávno jsme potkala kluka se kterým jsem randila asi měsíc ve třinácti. Pověděl něco jako "Jé ty už máš prsa!"

Přemýšlím i nad tím, co kdybych ve své minulosti udělala něco jen malinko jinak. Jak by to asi změnilo mojí budoucnost. Byla bych teď tady a psala tenhle blog? 

Jasně. Co si budem nalhávat. Ve svý podstatě mám teď nejšťastnější období svýho života. Mám stabilní rodinu, která mi dává lásku. Mám pár přátel, o kterých vím, že kdybych se topila - odpusťte mi ten výraz- ve sračkách, tak budou hledat cestu, jak mě z nich dostat ven. Mám práci která mě baví a určitým způsobem mě naplňuje. Mám přítele, o kterým nesmím napsat nic pozitivního, protože by to vedlo k něčemu hrozně sladkýmu a klišoidnímu a nechci aby si myslel, jakej je pán světa. 

Jenže ta temná modrovlasá potvora v mý hlavě mi neustále podstrkuje myšlenku "Co kdyby to mohlo být ještě lepší?"

Na druhou stranu možná dobře, že to dělá. Říká se, že jakmile člověk začne být spokojený s tím co dělá, jak se má a tak, tak přestane budovat nové sny a cíle. Prostě zamrzne. 

Ta asi třikrát hurá mým plačtivým stavům ! :)

Pac a pusu