Dneska bude článek hodně o úvahách, které se mi za poslední tři dny připletli do cesty. Možná jen o jedné úvaze. Nevím. Jak mi zbyde čas a stránka.
U piva mě napadla zásadní životní otázka. Proč vlastně pijee alkohol? Je to forma sociálního chování, nebo si prostě potřebujeme jednou za čas (někdo i častěji) vymejt hlavu ? Je to způsob jak relaxovat, nebo jen nechceme být terčem téměř vyděšených pohledů a otázek na téma "Jaktože nepiješ?"
Bohužel jsem sama v sobě nenašla odpověď. Sama si dám pivo, protože mi chutná, ale po třetím se sama sebe ptám, proč že jsem to vlastně udělala, když už cítím první známky opilosti? Proč jsem si po tom třetím pivu dala ještě rum ? Neumím si na to odpovědět. Vím, že mě do toho nikdo nenutil, ale stejně jsem to udělala. Nebylo mi špatně, ale vím, že jedno pivo by zahnalo tu chuť kterou jsem na něj měla a to by stačilo.
Druhá úvaha s tím úzce souvisí. Nevím jestli to tak bylo vždycky, nebo jse to začala vnímat až teď někdy v poslední dobou. Ale mám pocit, že naše generace je hrozně přístupná závislostem. Na alkoholu, drogách, nebo i na banalitách, jako jsou vztahy, mobily, gumové kačenky, plyšová zvířátka. (Jo chápete to správně, kdybych pokračovala v téhle řadě, na konci by bylo něco naprosto infantilního.)
Je to tak, nebo je to jen můj subjektivní pocit a pokroucenej pohled na společnost jako takovou ?
Pak jsem dumala nad štěstím.Je pravda, že každý vnímá štěstí jinak. Někdo jako jasnou veličinu, někdo jako abstraktní nedosažitelnou věc pro hlupáky, kteří si neumějí jít za svým a spoléhají na štěstí.
Já jsem se zamyslela nad těmi věřícími.
Občas štěstí vyhrožují. Ale co když je štěstí jen vystrašená malá osůbka, která se při vzteku stáhne do kouta?
Někdo se s ním snaží se štístkem flirtovat. Jenže "Neznáme se odněkud?" ani "Je ta židle volná." prostě nezabírají. Napadlo vás někdy, že je štěstí třeba věrný partner? Nebo je po těžkém rozchodu a nemá na to náladu.
Je to jen můj názor, ale podle mě bysme neměli být na štěstí tolik závislí. Nesvádět na něj naše chyby. Možná když ho necháme být, tak příjde samo.
Dneska ne moc vtipně, ale přece.
Mír a slávu :)
0 komentářů:
Okomentovat