Zažila jsem svoje první oficiální "focení", kdy jsem před objektivem nestála já. Naopak jsem stála a objektivem a snažila jsem se aktérům tak nějak přiblížit, co po nich chci.
Upřímně sem se toho trošku bála. Za prvé vím, že Janička se bála a popravdě nevím, jestli je vůbec rda, že to se mnou absolvovala. Za druhé. Adam je občas trochu dřevo. A za třetí. Neuměla jsem si představit, že budu někomu vysvětlovat, jak se tvářit a jak se cítit. (Myslím si, že se mi to stejně nepovedlo dotáhnout do dokonalosti, ale naštěstí moje děcka byla chápavá.)
Každopádně na konci ty fotky budou, takže můžete soudit dle libosti, jak se to povedlo.
A mám už na Jančku přichystané jiné libosti. Něco co bude pravým opakem těhlech něžných až romantických fotek.
Nebojte se. I o tom předám svědectví. Sakra svědectví? Vždyť budu účastník, né svědek.
Už zase pláácáám :)
Pac a pusu
Děkuju za trpělivost
0 komentářů:
Okomentovat