Moralizující já

Zase se vracím ke svému moralizujícímu já. Otázka dneška zní: Jako vážně lidi? 
Musím se pozastavit nad tím, jak všichni myslí, že od novýho roku začíná nový, lepší život. Dáme si tunu předsevzetí. Začneme cvičit, ta novoroční sklenka je ta poslední, ta novoroční cigareta jak by smet. Nebudeme se zaplétat z blbečkama, nebo sebestřednýma pipkama. Nenecháme si od ostatních kecat do života. Mohla bych pokračovat do nekonečna. 

Nevím, který vysoce inteligentní člověk vymyslel, že mezníkem musí být zrovna Nový rok. Protože buďme k sobě upřímní. Kolik novoročních předsevzetí dosáhlo úspěšného konce? Já bych řekla tak 5 - 10 % možná ani to ne. 

Novoroční předsevzetí ve mě budí stejný odpor a hnus jako předvolební boje. Spousta marných slibů a výkřiků do prázdna. Protože pokud nás od jakživa přitahují grázlové, nebo namyšlené bárbínky, tak se to nezmění, protože se z úterý stane středa. Budeme to zkoušet s tmi hodnými, ale budou nám zkrátka připadat nezajímaví, všední a budeme se nudit. Pokud jsme líní a v životě jsme nebyli vedeni ke sportu, je i slib většího pohybu marný, protože jak dlouho nám to vydrží? 14dní ?
Jasně i tyhle věci se dají změnit, ale bohužel většina lidí si od toho co si slíbí, čeká zázraky nejlépe na počkání.

Já jsem toho názoru, že k tomu, abychom změnili svůj život, nepotřebujeme datum v kalendáři. Měli bysme prostě být přesvědčeni, že to chceme a zvládneme to. Případně si to rozčlenit na menší počet úkolů. 

Prosím, pokud někdo potřebuje odrazový můstek, tak proč ne třeba narozeniny?  Jsme o rok starší, (pro většinu lidí, dost pochmurná myšlenka) možná jsme i moudřejší. 

V tomhle článku bych taky chtěla zmínit svého přítele a hrozně mu poděkovat. Ten mi ukázal, že ne všechno je tak černý jak se zdá. Nevím sice jak a proč, ale najednou se mi líp dýchá a dokonce už i relativně normálně jím. Asi mi dá hodně práce nazvat svoje pocity a všechno se mi honí v hlavě, ale už tohle je malý krůček vpřed :)

Pac a pusu



Na fotkách vidíme mrkajícího Honzíka a mě a pak snaha nakreslit půdorys Tak-ne. Jinak jsem dneska zmákla svůj neoficiální "prvovýstup"  a to jsem byla v kabátě :)

0 komentářů:

Okomentovat