Už asi nechápu nic. Nic co se mě týče. Vysoká škola, nebo Brno, nebo jakákoliv jiná božská síla mě asi mění. Nějak nevím jestli se mi to líbí. Ale možná mi to tenhle článek pomůže rozklíčovat.
1) Poslouchám jazz ve svém normálním volném čase. Nikdy jsem ho nechápala, nerozuměla jsem, co mi ta hudba chce sdělit. Ale najednou to dává smysl.
2) V pátek večer sedím doma (případně na koleji), v uších mi hraje Chopin a učím se. Ne že by to byl posun na špatnou stranu. Jen jsem nějak nestihla zaregistrovat, kdy jsem začala poslouchat vážnou hudbu. A kdy jsem se do háje začala učit ?
3) Rozčilují mě kupící se maličkosti. Ve vztahu je to normální, tomu rozumím. Ale mě rozčilujou moje maličkosti, nebo malichernosti u kamarádů. Kde je moje racionalita?
4) Často používám slovo prokrastinace. I když se mi příčí. Ano možná je to výdobytek moderní doby. Ale nemohli jste to sakra nazvat jinak?
5) Nosím rtěnku mezi lidi. Jo možná se to mnohým z vás bude zdát přehnaně holčičí reakce, ale já jsem na sebe hrdá. Je to jako když jsem dřív na veřejnost nenosila oblečení, který se mi líbilo, jen protože bylo jiný a já jsem se pak necítila dobře. A je to venku :)
Jsem jiná, nebo jsem pořád ta tvrďačka co by vás seřezala na hromadu jen slovy?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat