Já to fakt nemyslím tak morbidně jak to zní. A ano, kratší nadpis jsem zvolit nemohla.

Nechci ve vás vzbuzovat pocit, že jsem v depresivní náladě, že se chystám z sebevraždit. Ba naopak. Poslední dobou je mi fakt psychicky celkem fajn. A proto jsem se s Vámi rozhodla probrat jedno vážné téma. No doufám, že to nebude tak vážný a bude to i celkem vtipný.

Chtěla jsem s vámi přátelé, kamarádi, drazí známí i vy všichni ostatní, kteří jste mi vlastně ukradení (až na čtenáře z Ruska, to dá rozum) probrat, jak by měl vypadat můj pohřeb.

Jasně. Teď přijde ta kritická myšlenka. Pohřeb? Ve dvaceti? Jakože co ?

Jo je to trošku divný až morbidní, ale upřímně. Nikdy jste nepřemýšleli jak by jste to vlastně chtěli ? Nebudu mluvit o pozůstalosti. Vlastně skoro nic nemám. Navíc ty průtahy kolem notářskýho ověřování. Když se vám bude něco líbit, tak si to vemte. Můžete udělat blešák nebo tak.

Mě jde o to, že rozhodně nechci, aby se někdo škrábal do kopce někam k hřbitovu, tam si sklíčeně sedl na lavici (Mimochodem zjistěte si kam si máte sednout, když někomu půjdete na pohřeb.) a posmrkával do kapesníku. Prostě ne.

Půjdete do hospody. Někam kde maj moc dobrý pivo a je to tam tak trošku hipsterský. Budete poslouchat VESELOU muziku. Každej si dáte aspoň tři rumy. Velký. A hlavně. Žádný slzy. Už jsme velký ne?

Pak budu potřebovat někoho kdo je šikovnej přes počítače, aby hacknul tenhle blog. Každe povinně napíšete aspoň tři smysluplný, nejlépe rozvinutý věty. A pozor. Nejlépe v mým stylu. Článek by se mohl jmenovat třeba něco jako "No tak jsem mrtvá no."

Jo a pak je ještě jedna věc. Já vím, že teď jsem na to háklivá, ale teď jsem živá. Takže bych byla ráda, kdyby jsme prohrabali všechny moje šuplíky a napsali sem všechno co jsem kdy napsala. Pak mi projeli paměťovku ve foťáku a všechno co se vám bude zdát použitelný, zveřejněte. Ale dejte si s tím trochu práce jo ? Já jsem do těch fotek vložila duši. Takže hezky ještě projet nějakým programem a dodat tomu trošku hloubky.

Jó a to hlavní. Nechte mě v tom spáleništi. Nenoste si domů urnu prosím. Nechci nikam rozprašovat. To že na tom hřbitově fyzicky nebudu nikoho nezabije. Já už budu beztak mrtvá.

Jestli je vám z toho teskno, nebo si myslíte, že jsem divná, tak si to přečtěte znovu a zamyslete se nad tím, jak vesele asi vypadám u toho, když tohle píšu. Jako bych seděla s kamarádem u piva.


Pak i pusu
Jsem to změnila, všimli jste si ?