A silně začínám pochybovat o svých schopnostech, co se mojí finanční gramotnosti (spíš negramotnosti) týče. Sice jsem posledních šest měsíců, co jsem měla práci, pilně spořila a co se stavu mého konta týče to nevypadá úplně špatně (číslo účtu i s pinkódem vygooglujete na oficiálních stránkách islámské -nejmenované, aby to nebylo tak snadné- společnosti podporující Sdružení přátel zahradních trpaslíků).
Ale padám do kruté reality. Pěkně na držku. Zjišťuju, jak je složitý, aby se o sebe člověk postaral sám. Navíc už jsem pochopila, proč jsem nedávno četla, že založit si rodinu, je pro mladého člověka finanční sebevražda.
Všechno suma sumárum mi vystačí na 5,8 měsíce (díky Bohu za kalkulačky) a to nepočítám mimořádné výdaje jako je Pták Ludvík, jako je ztráta nebo porucha čehokoliv.
Maminka sice slibovala, že mě bude chtít dotovat, jenže je potřeba koupit dřevo a taky si musí vyspravit zuby.
Navíc to od ní tak nějak nechci chtít.
Nejhorší ze všeho je, že i když nějak překlepu první ročník (teď se nebavíme o učení), tak přístí rok už nebudu pracovat půl roku, ale když to dobře dopadne, tak tři až čtyři.
Nějak si to nedokážu představit.
Jasně. Najdu si brigádu, al s tím zatím (kvůli rozházenému rozvrhu) nemůžu tak úplně počítat.
Asi si budu muset popovídat s někým, koho na škole nedotovali rodiče. Jak se to vlastně všechno dá. Protože já zatím znám jen lidi, kteří si (když pracují) vydělávají jen na svoje nadstandartní potřeby.
Studentský život je prý zábava.
Zatím mi to připadá jako pěkná hromada papírů, starostí a papírků.
S těžkou hlavou
Pac a pusu
0 komentářů:
Okomentovat