Tak trošku poraženecky jsem zase započala svůj dilematismus. Když jsem nedostala práci, zjistila jsem, že tu zrcadlovku chci asi jen tehdy, když budu mít práci, abych si pak nevyčítala, že jsem si koupila něco tak drahýho (i když to samo sebou nutně potřebuju) a pak bych neměla peníze a musela žít z mamky. Takže jsem zpět u váhání.
Pro člověka jako jsem já, je dost ponižující nechat se od někoho živit. Ale já se vážně, vážně, vážně snažím najít si práci, ale už docela chápu ty lidi, co se litují, že nemají práci. Jsem jedna z nich. Jediný co mi chybí k absulutnímu zkažení nálady je, aby jeden z nich přišel, potřásl mi rukou a řekl : "Vítej mezi nás".
Sakra! Já už ani neumím být sarkastická! Proooč? Snažím se myslet na něco z čeho si dokážu dělat srandu a bejt u toho notně krutá. Santa Klaus, hloupé blondýnky, můj brácha, kamarád Adam, tradiční představa romantiky a lásky, čivavy, lidi s přehnaným sebevědomím...
Nefunguje to, asi jsem nemocná a budu muset vyhledat lékařskou pomoc!
Mír a slávu !
0 komentářů:
Okomentovat