Už jsem nějaký ten pátek na světě. Ráda si všímám věcí, které se kolem mě dějí. Jenže poslední dobou z toho začínám být lehce znepokojená.
Možná to není zapříčiněno tím, že by se obyčejné věci stávaly tak děsivými. Třeba jen stárnu a to nad čím se kdysi (jo pozastavte se nad tím, jak o sobě mluvím, jakoby mi bylo 80) moje dětské myšlení ani nedokázalo, natož aby chtělo, pozastavovat, se mi teď jeví tak špatným.
Jo zase jsem hlubokomyslná a hloubavá. Možná bych si měla přečíst něco jako Pratchetta, nebo Kulhánka, aby můj morbidní humor dostal novou mízu.
Víte co ? Právě jsem se rozhodla, že se původním jádrem článku vůbec nebudu zaobírat. Ne že bych vás chtěla zmást nebo tak něco, ale prostě se mi nechce se vrtat v těhlech omšelých, alá "to když já jsem byla v tvém věku" tématem.
Nejsem tak stará a nejsem vůbec negativní. A ano budu si zapírat všechny svoje reálné vlastnosti.
Všimli jste si, že tenhle post zase nemá hlavu ani patu ? Ani žádnou logickou návaznost či pospolitost ?
A že si odpovídám na otázky, na které by jste se třeba ani nezeptali ? A že okládám spoustu zbytečných otázek?
Dneska mě to holt nějak baví :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat