Tady je svět ještě v pořádku

"Ten rybářskej lístek jsem nenašla. Tak já jdu hledat dítě."

"No mohli bysme si zajezdit tady na TÝHLE loďce".... "Té slečně v prospektu bylo nedávno 14."

Ano, mnozí už vědí. Začala sezóna mojí letní práce (kterou kdyby jste nevěděli tak miluju). Nastal čas na čauko, mimoděk, floncání, hranolky a půl hoďky spánku před šichtou.
           A mě se jentak mimochodem vrátila zase chuť psát. Jo, jsem vystreslá ze zkoušek, ale když jste tady, tak nejde bejt v kuse ve stresu. A jo, jsou tu Pí. uč. který by jste prohodili oknem až by z nich cákala krev (ano s touto prací se pojí i spousta morbidních představ), chlápků který mě budou žádat o ruku, zažiju tak třicet vymyšlených románků se svými spolupracovníky, ale má to tu sakra své kouzlo.
          A nic není lepší, když se lidi vrací a vzpomenou si na vás a vy na ně. Nic se nevyrovná tomu jít po šestnácti hodinový směně na jednoho pořádně vychlazenýho Kozla a nic se nevyrovná tomu být tu.
          Já vím, že je to hloupý vůči Brnu, vůči příteli, rodině a podobně, ale tady jsem sakra doma. Má to svou celistvost. To opakování "Wie viel Nächte bitte." osmkrát do hodiny, když mají němci fojrtág je prostě něco, k čemu se můžete vrátit, něco co je jistý, něco co víte, že tu bude, i když se ostatní zhroutí.
         Taky že tu bude ta nepřeberná hromada lidí, na který nikdy nezapomenete, protože s vámi snášejí to nejhorší. Od zvracení, pocení krve až po vyhrožování žalobou. Budou tady aby se dohromady postavili vašim šéfům, když budete vědět, že vám fakt serou na hlavu.

V jaký to bylo reklamě? "Tady je svět ještě v pořádku. I když je to blázinec, každej má svý obranný mechanismy vůči stresu a vlastně nic v pořádku není. Ale ten lehce umravňovaný chaos je něco, co prostě chcete. Za každou cenu.

Nostalgický pac a trochu zmrdský pusu